Hlas vědomí nebo ega

A zase ten muj úžesný malý terorista v mé hlavě. Pořád si mele svou, opakuje se a přesvědčuje mě, co všechno musím a nemám a já se jen usmívám a přemýšlím, kdy už ho definitivně umlčím. Snažím se jej většinu času neposlouchat, ale jsou chvíle, kdy se na něj pořád ještě zlobím a pak se kritizuji a kritizuji situace, okolí, brblám a hovím si opět v nespokojenosti, protože toho čertíka nelze umlčet a já ho stále živím svými představami, očekáváním a negativitou. Co nadělám,  vše je dobré. I tak se mám ráda a vím, že mě mí blízcí milují jako já je a to je důležité, láska vždy zvítezí, hlas vědomí, láskyplné smíření a jednání pohladí i ego a to se zase na chvíli uvolní a nastává vnitřní klid.